EXPEDICE KRAJEM OTY PAVLA

Jelikož si z nás v posledních dnech počasí trošičku „střílelo“, tak jsme netrpělivě očekávali, do jakého dne, se v úterý 28. 6. probudíme. Byli jsme připraveni na všechno… Balíčky s pláštěnkami, deštníky navrch zavazadel a samozřejmě nejedeny suché náhradní ponožky. Ale ejhle – již od brzkého rána oblohu šimraly paprsky sluníčka a my jsme tak do autobusu, který na nás čekal před budovou školy, mohli nastoupit bez zásahu jediné dešťové kapky. Většina výletníků se vydala na cestu již zmiňovaným autobusem a další zúčastnění se vezli školním autem s naším školním řidičem.

            První zastávkou našeho putování kolem Berounky byla obec Višňová, konkrétně restaurace a penzion U přívozu. Tady se mohli všichni „vyřádit“ na hřišti přímo u řeky nebo naopak v klidu relaxovat na jedné z teras penzionu. Také jsme se zde nasvačili a občerstvili. Poté jsme se odebrali zpět k autobusu a autu.

            Další plánovanou zastávkou byl nedaleký Branov. Zde se naše výprava rozdělila do dvou skupin. První se vydala na vycházku po obci, která směřovala k místnímu farmáři, kde probíhalo střihání ovcí, a skupina druhá zamířila směrem k pamětní síni Oty Pavla. U pamětní síně jsme se také rozdělili na několik skupin a postupně si prohlédli místní expozici, pak přišel na řadu již dlouho očekávaný přívoz. Opatřeni záchrannými vestami jsme se nalodili do pramice a pan převozník nás převezl z jednoho břehu Berounky na druhý, přesněji řečeno z Branova do Luhu. Cestou si všichni převážení vyslechli velmi zajímavé historky z úst pana převozníka. Když byla jeho práce dokončena, rozloučili jsme se s ním tradičním vodáckým „AHÓÓÓJ“!

            Pomalu a jistě přišlo na řadu naše poslední zastavení kolem Berounky. První skupina výletníků, ti co byli na farmě v Branově, se svezli a my, co jeli s převozníkem, jsme se z Luhu vydali na cestu pěšky. Hostinec u Rozvědčíka, to byla naše poslední „stanice“ před odjezdem. Tady jsme všichni společně poobědvali, dali si nějakou dobrotu, prošli se v okolí a sdělili si své dosavadní zážitky. Zhruba kolem druhé hodiny odpolední jsme vyhledali naše přistavené dopravní prostředky a vydali se zpět do Jesenice ke škole.

            Počasí nám přálo a během výletu nás nikde nezradilo, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací, užili si legraci a zážitků si dovezli opravdu mnoho, tak co víc si ještě přát? Snad jen - “Ať se nám další výlet zase povede J.“

Bc. Lenka Krejzová